Pyróza, neboli pálení žáhy, vzniká jako důsledek nebo projev navrácení žaludečního obsahu zpět do jícnu.

Mezi možné příčiny vzniku pálení žáhy patří:

• nesprávná nebo nedostatečná funkce jícnového svěrače a zvýšená tvorba žaludeční kyseliny
• nerovnováha mezi faktory
  • defenzivními (brání vzniku pyrózy) - sliny z dutiny ústní, šťávy ze slinivky břišní (pankreas), vrstva hlenu na žaludeční sliznici, regenerace buněk, antiulcerózní medikace (zabraňuje tvorbě vředů) atd.
  • agresivními (přispívají ke vzniku pyrózy) - bakterie Helicobacter Pylori, ulcerogenní léky (léky, mezi jejichž známé nežádoucí účinky patří vznik vředů jako např. nesteroidní antirevmatika), nadměrná tvorba kyseliny chlorovodíkové v žaludku, poruchy životosprávy (konzumace některých typů potravin a nápojů či konzumace jejich nepřiměřeného množství), nadváha, stres nebo kouření

Projevy pálení žáhy

Pálení žáhy je vnímáno jako pálení za hrudní kostí, které se pohybuje z břicha směrem ke krku, nejčastěji se objevuje po jídle. Může být doprovázeno bolestí při polykání, která je umístěná rovněž za hrudní kostí. Pacient může mít pocit na zvracení, pociťovat bolest v oblasti žaludku a dolní části jícnu, může být přítomen zápach z úst, kašel, chraptění, průduškové a plicní komplikace, nadýmání, říhání či plynatost. Bolest na hrudi bývá nejčastěji spojována s onemocněním srdce, ale stejně se může projevovat i jícnové onemocnění.

Medikamentózní léčba

V současné době jsou k dispozici volně prodejné přípravky, kterými lze nejen eliminovat nepříjemné příznaky spojené s překyselením žaludku a pálením žáhy, ale dokonce je možné léčit samotnou příčinu překyselení žaludku. V případě, že se pocit pálení žáhy objevuje až 2x týdně a častěji, je možné využít léčbu přípravky ze skupiny „inhibitory protonové pumpy“, které snižují produkci žaludeční kyseliny. Pokud se potíže objevují častěji a intenzivněji, je vždy nutné vyhledat lékaře.

Možnosti léčby jsou široké a v zásadě se rozlišují 3 skupiny přípravků (včetně volně prodejných), které lze využít pro potlačení nepříjemných projevů jako je právě pálení žáhy. Každá skupina má však svá specifika:

Antacida:

• poskytují dočasnou úlevu od příznaků překyselení žaludku a pálení žáhy neutralizací kyselého obsahu žaludku
• neléčí základní příčinu překyselení

H2 blokátory:

• snižují množství žaludeční kyseliny pouhou blokací tzv. histaminových receptorů, ale neovlivňují další receptory, které se podílejí na tvorbě žaludeční kyseliny
• působí po kratší dobu než inhibitory protonové pumpy

Inhibitory protonové pumpy:

• potlačují sekreci (tvorbu) žaludeční kyseliny blokací tzv. protonové pumpy
• dochází k potlačení sekrece bez ohledu na druh podnětu
• tvorba žaludeční kyseliny se obnovuje až po min. 14-16 hodinách
• jsou dnes považovány za nejúčinnější antisekreční prostředek
• mezi inhibitory protonové pumpy patří např. přípravek ORTANOL^® 20 mg 14 tobolek (účinná látka – omeprazol); pro bližší informace klikněte prosím na následující odkaz

Režimová opatření

Prevence a podpora léčby je spojena se změnou životosprávy.

Doporučuje se optimalizace váhy, dodržování správného přístupu ke stravování, kam se řadí zásady jako např.:

• nelehat si hned po jídle
• nejméně 1 hodinu po jídle necvičit
• nejíst před spaním nebo před tělesným cvičením
• vyhýbat se potravinám a nápojům, které pálení žáhy vyvolávají, např.:
  • alkoholické nápoje
  • káva
  • nápoje obsahující kyselinu uhličitou, kyselé ovocné šťávy
  • tučná jídla
  • sladkosti, čokoláda
  • citrusy
  • ostré koření (čili, pepř, kari, česnek, hořčice)
• dodržovat pravidelnost ve stravování
• udržovat dostatečný příjem vhodných tekutin – např. vody

K dalším doporučením patří:

• dostatek odpočinku i pohybu (nedoporučuje se však cvičení, které zahrnuje ohýbání a předklony - ty mohou pálení žáhy naopak zhoršit)
• je žádoucí ukončit kouření
• vyhýbat se nadměrnému užívání některých léků (např. nesteroidní antirevmatika)
• v dostatečné míře věnovat čas relaxaci včetně psychického odpočinku (stres je jedním z agresivních faktorů)

Refluxní choroba jícnu (jinak také refluxní choroba, refluxní nemoc) je onemocnění způsobené výrazným a opakovaným zpětným návratem žaludečního obsahu (refluxem) do jícnu. Nejčastějším následkem gastroezofageálního refluxu je zánět jícnu (refluxní ezofagitida). Refluxní choroba může zahrnovat chorobné procesy i v jiných orgánech (nejčastěji v dýchacích cestách).

Možné příčiny vzniku

Vznik refluxní choroby jícnu je dán nerovnováhou mezi faktory agresivními (útočnými, poškozujícími sliznici jícnu nebo žaludku) a defenzivními (ochrannými) (viz část „Pálení žáhy“).

Projevy refluxní choroby jícnu

Onemocnění se projevuje různými příznaky, které dělíme na jícnové a mimojícnové. Někteří pacienti trpící refluxní chorobou žádné z uvedených projevů nemají a onemocnění se projeví až při komplikacích.

Z jícnových příznaků jsou to například pálení žáhy (pyróza), regurgitace (zpětný návrat žaludečního obsahu do jícnu a úst), dysfagie (pocit uváznutí sousta v jícnu) nebo bolest při polykání.

Pocit sucha v krku, pálení v ústech, ztráta chuti, dokonce i chrapot nebo chronický kašel, noční kašel, to vše mohou být příznaky mimojícnového typu.

Diagnostika

Pacient by měl v případě opakovaných a častých projevů výše uvedeného typu navštívit lékaře nebo se detailně poradit v lékárně.

V případě, že pacient bude odkázán na odbornou pomoc a navštíví lékaře, budou zjišťovány všechny pacientovy subjektivní údaje a podle jejich vyhodnocení bude zvolen další typ vyšetření tak, aby byla správně stanovena diagnóza a bylo možné zahájit léčbu. Velmi často se využívá tzv. endoskopie. V průběhu endoskopického vyšetření je pacientovi do jícnu zavedena ohebná trubice s optikou. Někdy se odebírají vzorky sliznice, aby se následně podrobně prozkoumaly. Jindy je vhodné vyšetření rentgenové nebo změření kyselosti obsahu zatékajícího do jícnu v průběhu 24 hodin (pH-metrie).

Možnosti léčby refluxní choroby jícnu

Refluxní chorba jícnu je léčena několika metodami, jejichž cílem je:

• snížení objemu a účinnosti žaludeční kyseliny
• posílení ochranných mechanismů jako je např. zvýšená ochrana jícnové sliznice
• zvýšení tkáňové odolnosti

Prognóza onemocnění je při vhodné léčbě velmi dobrá a dokáže zlepšit kvalitu života nemocných. Konzervativní léčba zahrnuje režimová opatření a medikamentózní léčbu. V dalších úrovních a v případě, že konzervativní léčba nepomáhá tak, jak se očekávalo, přechází konzervativní léčba v léčbu endoskopickou či chirurgickou.